Valašsko
a příroda

Kraj Valašska je domovinou Valachů a historicky je spjat s tzv. valašskou kolonizací. Ta započala na přelomu 15. a 16. století. V tu dobu probíhalo celkové osidlování zemí Koruny české. Hornaté území nejvýchodnější části dnešní Moravy (u hranic se Slovenskem) bylo osidlování velmi pozvolna, a to i na území nížin. Teprve nově příchozí Valaši se vydali do kopců a začali se zde živit pastevectvím a různými řemesly. Postupem času se s obyvateli podhůří v uvozovkách smísili.

Valašsko se dnes jakožto region velmi těžko územně definuje. Obecně se udává, že kdo se považuje za Valacha, tam je prý Valašsko. Mnohem průkaznější je však identifikace Valachů s ohledem na nářečí, lidovou slovesnost či kroje. Hmotné či nehmotné památky této historické lidové kultury je možno vidět či naživo zažít snad na každém místě regionu.

Z hlediska přírodního lze Valašsko vymezit jako území zahrnující Beskydy, Vsetínské vrchy, Soláň a Javorníky. Největším pokladem kraje jsou místní velmi málo dotknuté lesy. V nich můžete potkat například medvěda nebo rysa.

Z rostlinstva je největším unikátem asi možnost obdivovat jedlobukový pralesovitý porost s jedlemi starými až 350 let, a to v NPR Razula. Region celkově vybízí k vysokohorské turistice a cykloturistice. Napomáhá tomu i hustá a dobře značení síť turistických a naučných stezek.

Valašsko a příroda

Kraj Horního Vsacka se rozkládá v oblasti proti proudu řeky Bečvy, respektive Vsetínské Bečvy. Celý se nachází v CHKO Beskydy. V literatuře je však často zaměňován také s ptačí oblastí Horní Vsacko, která se zde rozkládá na ploše jedné čtvrtiny celého CHKO Beskydy. Dojedeme do něj, když se vydáme z města Vsetína na východ ke hranicím se Slovenskem. Přímo na jeho území se pak nachází například tyto obce: Hovězí, Janová, Nový Hrozenkov nebo Huslenky.

Cesta do tohoto kraje i místní krajina je charakteristická vysokými horami a zalesněnými kopci. Jedná se o Vsetínské vrchy a Javorníky. Je to domovina Valachů, kteří sem přišli na počátku 16. století v rámci tzv. valašské kolonizace. Velmi dobře se zde dochovala až do dnešních dnů původní valašská architektura, ale i další nehmotné dědictví – folklór.

Z přírodních památek zachovaných v tomto regionu zmiňme Čertovy skály, která dnešní tvar získala ve třetihorách, když se z odolných pískovců postupně vlivem eroze odlomily kusy méně odolných slepenců.

Dalším velmi dobře známým místem je vrchol Klášťov, nejvyšší vrchol Vizovických vrchů. Měří 753 m n. m. Nachází se tady doklady o životě nejstarších Slovanů neboli lidu popelnicových polí. To má za následek fakt, že je celý kopec opředený pověstmi.